Já letím!

Na programu festivalu Týden komunikace osob se sluchovým postižením jsem našla zajímavou akci – Akroyogu s Evou Kovářovou. Netušila jsem co to je a rozhodla se vše vyzkoušet. V pondělí odpoledne se sešlo několik odvážlivců k vyzkoušení zajímavé formy dnes tak populární jógy. Přestože počasí nepřálo venkovní hodině, sešli jsme se v krásném studiu Vnímej své tělo, které je ukryto v podkroví jen přes ulici od botanické zahrady v Praze na Albertově.

Sama jsem předem nezjišťovala co to je acroyoga, a musím říct, že jsem byla zprvu zaskočena – jde o cvičení v páru nebo i více lidech, kdy těla dohromady tvoří krásné obrazce a není to individuální hodina jógy. Za pomoci síly, pružnosti a velké dávky rovnováhy je možné z těl vytvořit neuvěřitelné obrazce a struktury! Hodinu vedla usměvavá lektorka Eva Kovářová, která se Acrojóze věnuje již dlouhou dobu a ve svém studiu pravidelně pořádá hodiny jógy pro neslyšící. Vzhledem k jejím zkušenostem z různých sportů a různých kolektivů je velmi empatická a vše krásně vysvětlovala.

Eva nám na začátku dala jako cíl, že když vše dobře půjde, zkusíme „létat“! K onomu létání jsme se propracovávali postupně přes dílčí pozice, které protahovaly, zpevňovaly a připravovaly tělo na výslednou pozici v letu.

Z hodiny jsem měla moc příjemný pocit, protože spousta rovnovážným pozic je o důvěře mezi oběma v páru, a nám pozice moc šly, přestože jsme se sešli poprvé. Průprava pohupovacích cvičení byla asi nejpříjemnější částí hodiny – nechali jsme prostě volně plandat končetiny okolo těla a různě se vlnily a nakláněli. Sama Eva říkala, že houpavé pohyby jsou tělu velmi příjemné a vlastní, avšak dospělí je moc nedělají, měli bychom si vzít příklad z dětí, jak se stále pohupují a usmívají. Venku za okny se pomalu šeřilo a my trénovali balanční pozice. Bylo až neuvěřitelné, že na konci hodiny se nám opravdu povedlo pozici letu dokončit, připadala jsem si, jako bych měla vyletět nad střechy, které se rýsovaly venku za okny a proletět se nad Prahou.

Na konci lekce, nás Eva nechala prolistovat knihu pozic akroyógy, kde byly úžasné spletence těl. Zeptala jsem se jí, jak dlouho se takové věci musí cvičit a k mému překvapení mi řekla, že když si vybere pozici, obvykle se k ní po tříhodinovém semináři s jogíny dopracuje, ačkoliv komplikované pozice pak samozřejmě záleží i na pružnosti a fyzičce cvičících – vše není jen o cviku, ale o dlouhodobé práci se svým tělem a jeho vnímání.

"Když vedu lekci pro slyšící, je to více o slovních příkazech a dotyku, ale neslyšící jsou zpočátku méně důvěřiví. Až po chvíli se přes dotyk a oční kontakt doracujeme všech pozic. Baví mě to uklidnění, které mohu neslyšícím poskytnout a dát jim tak pocit vnitřní jistoty. Zpětně si pak uvědomuji, že i slyšící by měli více komunikovat neverbálně přes pohyb, dotyky. Má práce s neslyšícími proto obohacuje i ty, kteří chodí ne mé normální hodiny" říká Eva.

Těším se další létání! 

Petra Vondrová