Ukazovala jsem mu, jaké dělám koláže (to jsou obrázky složené z různých obrázků, které potom vytváří celkový obraz). Ládík říká, že jsou to jako sny, jako fantazie. Říkám: „Ano, to jsou moje fantazie“. Pak mně Láďa vyprávěl svůj sen. Sen o kytičkách. Šel po zahradě a slyšel kytičky mluvit. Říkaly „Ládíku, okopej nás, Ládíku dej nám vodu, máme žízeň“. Láďa pokračoval: „ A tak jsem je okopal a dal jim vodu. Potom začaly překrásně zpívat.
Ráno jsem se probudil, šel na zahradu a opravdu kytičky potřebovaly zalít. A zalil jsem se.“ Zeptala jsem se: „ Ale Láďo, jak jsi mohl kytičkám rozumět, vždyť nemají ruce ?“ On se na mě udiveně podíval a řekl: „ Já je slyšel.“ A já teď vím, že neslyšící slyší i trávu růst.
Ota Pačesová