Komunikace a cvičení neslyšícího psa

Na konci března jsem se seznámila s Kamilou Olivovou Freyovou. Kamila je koučka, lektorka a také profesionální manažerka projektů v krizi. Jak jsme si povídaly, vyprávěla jsem Kamile o práci našeho sdružení ORBI PONTES, které se zaměřuje na pomoc lidem se sluchovým postižením a to hlavně šířením praktických informací, kdo jsou lidé s postižením sluchu, proč mají jiné potřeby lidé nedoslýchaví nebo lidé, kteří se neslyšící narodili nebo jaká jsou pravidla v komunikaci. Kamila na to konto prozradila, že se zabývá cvičením neslyšících psů. To mě opravdu zaujalo. Hned mne napadaly otázky a tak jsem Kamilu požádala o rozhovor. Kamila souhlasila a zde jsou její odpovědi z pohledu cvičitele a milovníka psů.

Kamilo, jakého máte psa, myslím rasu, v současné době?

Mám fenku cane corso. Je velmi "přísná" na své okolí. Nutí ho chovat se přesně podle daných přírodních vzorců, takže to není vždy úplně jednoduché. Ačkoli je její chování pro mne vcelku dost předvídatelné, potřebuji, aby poslechla doslova na slovo. Což dělá. Zároveň je neuvěřitelně hodná a milá. 

Měla jste Vy sama někdy neslyšícího psa?

Neměla. Neslyšící psy cvičím pro jiné majitele.

Jak jste se dostala k výcviku neslyšících psů?

Jak to tak bývá, tak úplně náhodou. Ostatně jako ke cvičení psů vůbec. Potkala jsem na procházce v lese paní s hluchou argentinskou dogou. Bylo to v Rakousku a paní byla ze Slovenska. Daly jsme se do řeči a paní mi vyprávěla příběh své dogy, která změnila asi pětkrát majitele, protože jí nikdo nebyl schopen zvládnout. V té době už jsem cvičila s problémovými molosy (typ psa jako např. rotwajler, argentinská doga, ridgeback, brazilská fila atd.) a rozhodla jsem se, že se budu věnovat též neslyšícím psům, protože ti opravdu potřebují speciální přístup a hlavně trpělivost.

Jak se takový neslyšící pes chová? Je něco, co je typickým znakem např. v chování?

Neslyšící pes neslyší, tudíž nereaguje na váš hlas ani na žádné okolní zvuky. Laikům se může tedy občas zdát, že se projevuje agresivně. Tím, že neslyší, vnímá pouze zrakem a čichem. Jak je známo, zrak psa také není nic moc, tím pádem je třeba ke psovi přistupovat vždy tak, aby na vás opravdu dobře viděl a mohl dostatečně vnímat, jaké "nebezpečí" mu od vás hrozí. Jinak se může leknout a zaútočit. Což je naprosto legitimní reakce.

Je velké množství lidí, kteří nejsou ochotni či schopni respektovat přirozené psí chování jako takové, natož psa se speciálními potřebami či zdravotními omezeními.

Jaké další problémy hluchota psovi přináší?

Přináší mu hlavně problémy v komunikaci s majitelem a okolím. Nicméně se jedná spíše o problém ze strany majitele vůči psovi. Jinak v komunikaci mezi psy snad ani ne, protože psi spolu komunikují i jinak než hlasem. Pes, který se narodí hluchý a je cvičen hned odmala jako hluchý trpělivým a chápavým majitelem, hluchota žádné extra další problémy nepřináší.

Rodí se také neslyšící psi?

Ano, některé rasy mají predispozice k vrozené hluchotě. Jsou to zejména čistě bílí psi jako např. argentinské dogy, bullteriéři, boxeři, buldoci, dalmatini apod. Nutno podotknout, že čistě bílá barva s sebou přináší přidružené degenerativní změny ve zdraví psa. Pes tedy může mít i další problémy či nemoci kromě hluchoty.

Jak se měří hluchota u psa?

Hluchota u psa se dá zhodnotit jediným způsobem a to audiometrií, která se jmenuje BAER (brain stem audotory evoked response).

Je rozdíl mezi nedoslýchavým a hluchým psem?

Pokud se pes narodí hluchý, komunikujete a cvičíte ho již jako hluchého. Musíte se mu maximálně přizpůsobit. Stařecká hluchota respektive "nahluchlost" postihuje zejména staré psy, kteří by již měli být vycvičeni, takže tam moc problémů nevidím. Komunikaci se psem je třeba přizpůsobovat jeho zhoršujícímu se sluchu a pak pokud ohluchne úplně, je již zvyklý na znakovou řeč. Většinou je ohluchlý pes již starý a tedy i méně pohyblivý a tudíž není divoký. Takový pes se vás bude spíše držet a nebude již vyžadovat tolik pohybu jako mladý pes.

Co je úplně na začátku výcviku hluchého psa? Dělá se nějaká „diagnostika“, nějaký test? Je takový pes vůbec vhodný na výcvik?

Ráda bych podotkla, že úplně každý pes je vhodný na "nějaký" výcvik, ať už je to pracovní výcvik, lovecký, agility atd. Kromě toho úplně každý pes, a to bez výjimky, by měl být vycvičen alespoň základními povely. Otravný a neposlušný pes je pro okolí nepříjemný a samozřejmě i potenciálně nebezpečný jak lidem, tak ostatním psům. Mnohdy se setkávám se psy s nulovým výcvikem, kteří vyprovokují jiného psa, protože u nich není žádné vychování a nemají dostatečně vybudované sociální hodnoty od svého majitele. Často se pak stane, že takový "asociální psík" způsobí hodně nedorozumění a dotaženo ad absurdum v některých zemích i utrpení.

Ale zpátky ke hluchým psům. Každý hluchý pes musí být vycvičen, jinak nebudete schopni s ním komunikovat. Já obecně zavrhuji veškeré "testy" (např. Wessentest a podobné zlotřilosti), které, zejména některé západní země v rámci "pseudo veřejné bezpečnosti a populárních politických opatření", aplikují na některé psí rasy a jejich majitele. Pes je individuum a každá rasa má svá specifika. S tímto ohledem je třeba k němu přistupovat - tedy o jakou se jedná rasu a tedy jaké aktivity asi budou psa nejvíce zajímat. Dále je třeba přihlédnout k jeho povaze, energičnosti a zároveň i k jeho inteligenci. Takže diagnostika ano, test z mého pohledu ne.

Diagnostika ale asi není vše, že?

Věřím, že v psím světě a psí diagnostice by měl člověk uplatňovat zejména zdravý rozum a pragmatický přístup. Generalizovat a paušalizovat je velmi jednoduché, ale není to správné a rozhodně to není fér vůči psíkům. Většina "nehod", které se stanou a hraje v nich roli pes, je způsobena neprozíravostí, neopatrností a mnohdy i zlým úmyslem člověka. To platí i pro děti. Lidé rádi svádí vinu na toho druhého a v případě pokousání psem, je to velmi jednoduché. Pes se nemůže bránit a říci, co se vlastně doopravdy stalo. Není to dávno, co jsem z okna svého domu pozorovala děti, které házely kameny na mého psa za plotem. Logicky až je příště můj pes uvidí, mohl by je napadnout.... Myslím, že i malé dítě, by mělo vědět, co se vůči psovi sluší a co ne. Je to na rodičích, aby své děti naučili slušnému a tolerantnímu chování. 

Jak se zdá pořízení a výcvik psa je pro majitele velká zodpovědnost.

Každý majitel, když si pořizuje psa, by měl vědět, co od svého psa očekává a jaký on sám vyznává životní styl. Výběr plemene či konkrétního psa (např. psa hluchého nebo z útulku) je třeba tomu přizpůsobit. Musím říci, že Češi jsou vzorní kynologové a jejich vztah ke psům je ukázkový a to nejen pro Evropany, ale pro celý svět. Myslím, že česká kynologie je zdaleka nejlepší na světě. Škoda, že to málo, co je u nás v ČR nejlepší, neumíme lépe prodat...

A jak je to s tím výcvikem?

V případě každého výcviku (nejen hluchého psa) hraje mnohem důležitější roli právě majitel psa respektive psovod. Psovod hluchého psa musí být připraven na to, že se bude psovi věnovat a cvičit ho jiným způsobem, než by se věnoval zdravému, slyšícímu psu.

Vzhledem k tomu, která plemena jsou zejména postihována vrozenou hluchotou, bývá jejich výcvik poměrně jednoduchý, protože se jedná většinou o pracovní plemena psů. tito psi jsou většinou určeni k práci a tudíž k relativně přísnému výcviku.

Jak se cvičí neslyšící pes?

Místo všech povelů, které dáváte psovi hlasem, mu je dáváte ve znakové řeči. Důležitá je mimika a výraz v obličeji. Samozřejmě nejdůležitější je pozitivní přístup a neustálé chválení a odměňování psa. Ukázat mu, jak moc jste s ním a jeho chováním spokojeni.

Též můžete používat elektrický obojek pro přivolání. Je to velmi účinný a efektivní nástroj, musí být ale používán velmi rozumným psovodem. Pes pak může běhat volně a nemusí být odsouzen k útrpnému životu a venčení výhradně na vodítku.

Používáte nějaká gesta ze znakového jazyka, který používají neslyšící lidé?

Kynologie má svou vlastní znakovou řeč, která je uzpůsobena učení se jednotlivým povelům. Obecně se začíná povelem "podívej", aby vás pes sledoval a držel koncentraci na vašem obličeji a viděl, co od něj chcete. Znaková řeč je pro psa přirozená. Například povel „sedni“ se učí se vztyčeným ukazováčkem, přičemž mezi palcem a prsteníčkem držíte nějakou lahůdku pro pejska a jemně mu tlačíte na čumáček, pokud si sám nesedne. Většinou si sedne sám. No a pak přidáte povel „lehni“, „ke mně“ a mnoho dalších.

Je rozdíl v délce výcviku v porovnání se slyšícím psem?

Ne nezbytně. Výcvik je jiný, ale ne náročnější. Záleží na povaze a inteligenci jedince, na schopnostech psovoda. Též záleží, kdy s výcvikem začnete. Pokud začnete cvičit dvouměsíční štěně, jde vše mnohem rychleji a snadněji než v šesti měsících nebo dokonce v roce. Obecně platí, že čím dříve začnete s výcvikem jakéhokoliv psa, tím lepších výsledků dosáhnete. Samozřejmě výcvik je přizpůsoben věku štěněte a postupně se přidávají povely. Začínat s výcvikem v půl roce považuji za pozdě. Nejlépe je začít tak dva tři dny po tom, co si štěně přivezete domů. Samozřejmě formou hry. Mimino si přece musí hrát a tím se nejlépe učí.

Klade výcvik v něčem větší nároky na cvičitele?

Psa cvičí primárně psovod a psovoda cvičí cvičitel:). Záleží tedy spíše na majiteli (psovodovi) než na psovi. Jedno je skutečně náročné a to naučit psa hlídat si vždy svého psovoda, sledovat jeho obličej a ruce, kterými se s pejskem dorozumívá. Majitel musí pochopit, že je třeba trpělivosti, důslednosti a hlavně musí být pro psa maximálně srozumitelný a předvídatelný.

Co byste doporučila majiteli hluchého psa?

To, že si vezmete hluchého psa od chovatele byste měl/a důkladně zvážit. Pes by měl být vždy vykastrován, aby netrpěl hormonální nerovnováhou a například v říji vám neutíkal. Hluchého psa totiž nezavoláte zpátky. Se psem je třeba začít komunikovat okamžitě po setkání výrazem obličeje, jemnými a konejšivými dotyky, zásadně pozitivně, není třeba psa více znervózňovat. Též je dobré, asi nejlepší, vlastnit druhého slyšícího psa, který je dobře vycvičený, případně i znakovou řečí, který by se vašeho nového přírůstku ujal a pomohl vám ho vychovávat. Pokud zjistíte později, že je vaše štěně hluché, musíte co nejdříve zahájit jeho výcvik. Je ovšem standardem, že by vám chovatel neměl hluchého psa vůbec prodat, ve dvou měsících je již poznat, zda pes slyší nebo ne. Naopak by měl chovatel psa věnovat do dobrých rukou, přispívat na jeho výcvik a kontrolovat to, jak prosperuje.

A co doporučujete majiteli psa, který sluch ztrácí?

Hluchnoucí pes kvůli starobě by už měl být klidný a hlavně vycvičený. Takže vám pravděpodobně nebude utíkat, protože bude sotva chodit. Není to ovšem pravidlo. Psa můžete cvičit i v průběhu života pomocí ultrazvukové píšťalky. Pokud mu sluch ubývá, vysoké frekvence píšťalky by mohl slyšet. Nicméně psi ztrácejí aktivitu a mnohdy se nejedná až tak o problém ztráty sluchu jako spíše o ztrátu chuti plnit některé pro ně "nesmyslné" příkazy. Prostě už jim to nestojí za to. Jinak úplné stařecké hluchotě lze u psa, samozřejmě za určitých okolností a do určité míry, předcházet podáváním ototoxických látek.

Existuje nějaká příručka nebo webové stránky, kde by majitelé hluchých psů našli informace a inspiraci?

Kromě veterinárních stránek, které se zabývají medicínským pohledem na hluchotu psa o žádných ucelených stránkách se všeobjímajícími informacemi nevím. Rozumně vypadají stránky www.hluchypes.cz. Jejich autorka se zabývá výcvikem hluchých psů, neboť sama jednoho má. Tak možná ona je nejlepším zdrojem informací. Každopádně má můj obdiv.

Je něco, co Vás zaujalo, na hluchých psech, něco na co jsem se nezeptala?

Zaujalo mě, jak moc se někteří lidé chtějí o hluchého pejska "starat" a jak rychle to vzdávají a psa se následně zbavují. Hluchý pes potřebuje převážně jistotu stabilního prostředí a vyrovnaného majitele. Mluvím ale o Rakousku, kde převážně pobývám. Jak je to v ČR, nevím. Doufám, že lepší, protože, jak jsem již uváděla, Češi mají ke psům příkladný a velmi pragmatický přístup.

Kamilo, moc Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám, ať se Vám daří ve všem, co děláte.

Renata