Brouka v hlavě bych raději zahnala specializovaným vyšetřením, než mít postižené dítě. Jistě se tato vyšetření dělají z nějakého důvodu a je výhodou moderní doby, že se dá ledaco zjistit hodně brzy. Včera jsem jela městskou dopravou se dvěma asi 12 - 14 letými dětmi, na první pohled těžce postiženými, v kočárcích, smutný pohled. Možná se dalo něčemu předejít, kdoví?

Tak nevím, mě je 34 a jsem také těhotná a když mě můj gynekolog pošle na jakékoliv vyšetření tak tam půjdu a basta, přistupuji k tomu racionálně, jednou tento obor vystudoval, já ne a čemu nerozumím do toho nemotám a nechám si poradit.

Samozřejmě konečné rozhodnutí je na té které konkrétní matce, akorát si tak říkám, že tyto "moderní" matky v konečném důsledku rozhodují za druhého (v tomto případě své nenarozené dítě) s pocitem, že ony vědí všechno nejlíp.

... paní už se rozhodla: její dítě bude (nejspíš) hluché. Ať se mu to líbí, či ne. A problémy s tím spojené, si musí vyřešit samo. Není to prý nic závažného!?