Už je to dost dávno so jsem byla na brigádě u nás ve městě na informačním centru. Přišla tam nejspíše hluchá, nebo velmi špatně slyšící žena a snažila se na mě mluvit. Jenže bohužel tak špatně, že sem jí absolutně nerozuměla. Chtěla jsem tedy ať mi to napíše, ona na lístek napsala pouze "obrázek". Tak z toho jsem moc moudrá nebyla, naštěstí za chvíli přišla paní co tam s ní byla, slyšící, takže jsme se domluvili.

Bohužel v tomhle případě se paní možná snažila i já se opravdu snažila jí porozumět a mluvit přímo na ni, aby mohla odezírat. Ale jak měla snahu se sama dorozumět, bohužel velmi nešťastně, nějak odmítala používat ruce a nohy, tak to bylo určitě velmi nepříjemné jak pro mě tak pro ni.

Někdy může být snaha i na straně slyšícího, ale bohužel neslyšící se snaží být až moc samostatný a pak dochází k nedorozumění - to je má zcela individuální zkušenost s jednou neslyšící.

Ono rovněž záleží na tom, kdy přijde člověk o sluch (nebo se i bez sluchu narodí) a jestli komunikuje česky a mluví (lidé ohluchlí po osvojení si jazyka a řeči), protože pokud je někomu mateřským jazykem jazyk znakový, je pro něj čeština naprosto cizí jazyk, a proto možná i ten obrázek.

Znakový jazyk je totiž zcela samostatný jazyk, s vlastní gramatikou, který má s češtinou společného zhruba tolik, jako třeba angličtina.

Jednou ( doufám, že naposledy ) jsem úplně ohluchla na pravé ucho. Byla jsem zmatená, vyplašená - zkrátka děs. Slyším sice špatně, ale díky Bohu SLYŠÍM.

Zdravím postižené a držím palce.

Já bych to bral pozitivně a měl radost, že kdybych si lehl na levé ucho, tak by mě ti pokrývači, co dělali rámus v sobotu, v 7 v noci nevzbudili, ačkoli celé sídliště ano. :-)

Za pozdrav a palce díky.