O sluch přicházím pomalu ale jistě od nějakých 30 let. A pěkně mne to štve, zejména na úřadech. Spousta lidí totiž na větu špatně slyším, musíte mluvit pomaleji a na mne, má sklony začít křičet a mluvit v ichformě. Málokdo, dokonce ani lékaři na ušním, neumějí správně s námi mluvit. Je to únavné a namáhavé. Přitom by stačilo tak málo - dotknout se na upozornění, že mluví se mnou, a nejdříve říci, oč jde - mluvíme o jídle, o stavbě, o knize té a té. Jsem ráda, že se o tomhle problému začíná víc mluvit.

Pěkné. Lidé si neuvědomí, že zrovna tohle je strašná zdržovačka, když někam jdou.

Strašně hezky a mile napsáno.

Ono to musí být i docela úsměvné, kdyby nás celou tu dobu někdo pozoroval. Jdou dva, každou chvíli se zastaví, dohadují se rukama/nohama/tužkou, zase kousek popojdou, zase se dohadují... :-)